Aloe zná většina z nás z květináčů, jako stále zelenou, sukulentní bylinu s přízemní růžicí dlouhých dužnatých a ostnitých listů. Jejím domovem je  nejpravděpodobněji Afrika nebo Arabský poloostrov. Je to oblíbená nenáročná pokojová rostlina, která je velmi světlomilná a vyžaduje dobře propustnou půdu.   Aloe je ve venkovním prostředí rozšířena v teplých klimatických oblastech po celém světě. Komerčně a ve velkém je pěstována především na plantážích Mexika, Venezuely a Dominikánské republiky.

Aloe pravá je známa jako léčivá rostlina již tisíce let a její používání se postupně rozšířilo po celém světě. Jsou důkazy, že již v raném Egyptě, v době před 6000 lety, byla uctívána jako krev bohů. Aloe je po tisíciletí součástí i tradiční indické, čínské i arabské medicíny.

Aloe je velmi oblíbená v domácím lékařství a léčitelství. Poskytuje dva základní produkty s odlišným působením a využitím, známé jako gel a latex.

Gel z aloe se aplikuje zejména zevně na popáleniny, drobnější poranění kůže a odřeniny. Jeho komplexní hojivý účinek je připisován obsaženým polysacharidům, zejména acemananům.  Pro domácí použití se nejčastěji používá čerstvý gel z listů. Produkty z něj pomáhají hydratovat a čistit pleť, proto jsou odpradávna součástí  mnoha  přírodních kosmetických přípravků a lékařských doplňků.

Latex je obsažen ve vodivých pletivech v pod pokožkové části listu. Při podání vnitřně pomáhá s trávením a jsou  známy i jeho protizánětlivé a  antioxidační vlastnosti.  Při větší dávce však působí, díky barbaloinu, náležející mezi deriváty anthrachinonu, jako razantní projímadlo.

 Upozornění: Informace o vlastnostech a účincích bylin vycházejí z encyklopedií a herbářů. Jejich vlastnosti jsou pouze orientační.  V žádném případě nejsou lékařským předpisem, nebo doporučením.