Cypřiš stálezelený (Cupressus sempervirens), zvaný též cypřiš vždyzelený, italský či pravý, Tento i uznámý, až 30 metrů vysoký jehličnan, zvaný někdy cypřiš italský, pochází z východního středomoří, kde roste od Řecka až po Irán. Pro svou dlouhověkost, až 500 let, a poměrně dobrou odolnost proti ohni, byl již od antiky vysazován jako brzda požárů. Postupně se tak rozšířil do dalších částí Středomoří.

Ve stavebnictví byl využíván již ve starověku Féničany,  Mínojci i Řeky.  Má velmi tvrdé a trvanlivé dřevo, které bývalo často součástí nosných konstrukcí. V paláci  Knossos na Krétě, byl použit na rozsáhlá sloupořadí. Kmeny zde byly usazeny kořeny vzhůru, jako zábrana proti vzlínání vody do dřeva a jeho degradaci.

Šišky cypřiše obsahují značné množství třísloviny  a cypřišový olej má antioxidační, antibakteriální a uklidňující vlastnosti.  Podporuje mikrocirkulaci a napomáhá s odstraněním překrvení pokožky. Zlepšováním funkce mazových žláz pokožky hlavy pak napomáhá i předcházet vypadávání vlasů.

Ve starověku byl cypřiš hojně užíván léčiteli proti nadýmání, kašli, při úplavici, snížení potivosti, nebo k regulaci ženských hormonů.

Upozornění: Informace o vlastnostech a účincích bylin vycházejí z encyklopedií a herbářů. Jejich vlastnosti jsou pouze orientační.  V žádném případě nejsou lékařským předpisem, nebo doporučením.