Rosmarinus officinalis. Tuto aromatickou stálezelenou bylinku původem ze středomoří pěstovali na svých zahrádkách s oblibou již naše prababičky.  Voňavý malý keřík s  kopinatými listy a typickou vůní nás v létě těší svými drobnými bílými, růžovými, nebo modrofialovými květy. Ve Středomoří se bylinka stala oblíbenou při grilování a je i součástí  u nás známého provensálského koření.

Rozmarýn má rád plné slunce a snáší i dlouhodobý nedostatek vody. Pěstujeme jej většinou v květináčích, které na zimu schováváme za okny, protože venkovní přezimování v kombinaci s přemokřením je v našich středoevropských podmínkách pro rostlinu problematické. Dlouhodobé teploty pod -10°C nechráněná rostlina špatně snáší a většinou vymrzne.

Starodávné jméno rozmarýnu vychází nejspíš z latinských slov ros marinus, v překladu rosa moře, z které se podle legendy zrodilařecká bohyně Afrodita.

Tato velmi stará bylina je od nepaměti známá, jako zlepšovač nálady a brzdič alergických reakcí. 

Obsahuje množství antioxidantů, které jsou pro nás nesmírně prospěšné, např. jako prevence zhoubných bujení. Její mírné protizánětlivé a antiseptické vlastnosti jsou také účinné při hojení drobných poranění pokožky bez následných jizev.

Mezi účinné látky rozmarýnu využívané pro léčebné, nebo kosmetické účely patří např. cineol,  kafr a různé flavonoidy a  fenolické sloučeniny, např. kyselina rosmarinová a  kávová, rutin, kyselina vanilinová a další.    

Upozornění: Informace o vlastnostech a účincích bylin vycházejí z encyklopedií a herbářů. Jejich vlastnosti jsou pouze orientační.  V žádném případě nejsou lékařským předpisem, nebo doporučením.