Tajůplný ostrov Kréta má hned několik nej. Je největším a nejjižnějším řeckým ostrovem, a díky své poloze také jedním z nejteplejších míst v Evropě. K návštěvě se hodí celoročně, ale nejkrásnější je díky kvetoucí přírodě na jaře. Pro nás je zde pak nejvlídnější počasí od září, a to i s koupáním, až do konce října. V tomto období jsou zde teploty podobné těm našim letním, a to i v noci.

KAM NA KRÉTĚ

Tyto stránky jsou věnovány zážitkům postřehům a zkušenostem z cestování po ostrově za koupáním i poznáním autem z půjčovny. Pěší horská turistika je fajn, ale my s ní máme po čtvrt století návštěv Kréty jen minimum zkušeností. A protože vidět je víc než číst nebo slyšet, připravujeme pro vás průběžně z ostrova i stále nová videa :)

Z doslechu víme, že je zde možné stopnout si a za 1-2 eura se nechat svézt téměř komkoliv, linkovými neoznačenými autobusy. My jsme ale tento pro nás poněkud dobrodružný způsob přepravy nikdy nevyužili.

Co a jak na cestu

Na Krétu asi nepojedeme autem. Je to dlouhá, svízelná a díky mýtům, trajektu a i cenám pohonných hmot cestou, poměrně nákladná záležitost. Letadlo je ideální řešení. V sezóně je přímý spoj z Prahy i z jiných měst zajištěn několikrát týdně, a i letenky nejsou (zatím v r. 2020) nijak drahé. Občanka na cestování po Evropě stačí, my si ale bereme pro jistotu (nebo případ ztráty) i pasy a řidičák, který platí jako u nás. Doporučujeme zdravotní i cestovní pojištění, které nemusí být vždy součástí zakoupeného zájezdu. Malárii, ani žádné další zdravotní ohrožení jsme zde nikdy nezaznamenali, je ale dobré se vždy při cestování po ostrově ujistit, zda je námi vybraný zdroj vody vhodný k pití. Osobně doporučujeme vodu balenou, která je všude k dostání za ceny srovnatelné s našimi. Jsme zde sice v EU, ale počítejte s tím, že od Bruselu je to sem v některých ohledech opravdu hodně daleko...

I když je zde letišť víc, přistanete v Chanii, nebo spíš Irákliu (Heraklionu), kam je směřováno v sezóně nejvíc komerčních letů. Dvě a půl hodiny a jsme na místě. Mimochodem, na letišti pojmenovaném podle místního rodáka, básníka a dramatika Nikose Kazantzakise, si asi budete zprvu připadat, jako v osmdesátých letech na nádraží v Kolíně. Rychle jsme si asi zvykli na vyspělý západní standart...

Vítá vás tři sta slunečných dnů v roce.

Místní realita, kde nikdo nikam nespěchá, „maňána – zítra je také den“, vám bezesporu brzy vykouzlý úsměv na tváři. Anebo také ne... Kréta totiž, dost možná, není úplně pro každého. Záleží na tom, co od pobytu očekáváte. Jste-li tu za odpočinkem a relaxací, jste tu správně. My jsme vyzkoušeli za ty roky snad vše, od pobytu na vlastní pěst, s ubytováním bez jídla a sluněním na nafukovacích matracích, přes polopenzi, až po All Inclusive pětihvězdičkový luxus. Jedno ale platí víceméně vždy a všude. Jste na konci Evropy a čas je zde pojem opravdu relativní. Nejezděte sem předělávat Krétu svými požadavky na středoevropský, nebo západní standart. Nejde to. Smiřte se tu s realitou, přizpůsobte se, relaxujte!  Užijte si odlišný, pomalejší tok času a opravdu bezstarostný pobyt s nulovou kriminalitou, třeba i při nočních procházkách historickými centry měst, nebo malebnými starodávnými přístavy. To je ten opravdový místní luxus, který už začíná být v Evropě silně nedostatkovým zbožím.

Velbloudí hrb

Ostrov je přirovnáván k velbloudímu hřbetu vyčnívajícímu z moře, který je dlouhý přibližně tři sta, v nejširším místě široký asi šedesát a v nejužším šestnáct kilometrů. Rozdělují ho poměrně vysoká pohoří a náhorní planiny, běžně s výškou naší Sněžky, tedy kolem 1600 metrů. Nejvyšší hora Kréty Psiloritis (2456 m) leží ve střední části ostrova v pohoří Ida, je tu ale i mnoho dalších podobně vysokých vrcholů ke zdolávání, na západě Pachnes (2453 m), nebo Melindaou (2133 m), na východě v pohoří Dikti třeba Spathi (2148 m). Ostrov je rozdělen do čtyř správních celků, od západu prefektura Chania, Rethymno, Heraklion a na východě Lasithi s hlavním městem Agios Nikolaos (Sv. Mikuláš), dopravně propojených po severním pobřeží páteřní komunikací (VOAP), zde honosně nazývanou dálnicí.

Doprava autem

I když je kvalita českých dálnic diskutabilní, nazývat tuto asi tři sta kilometrů dlouhou silnici, dálnicí v evropském slova smyslu nelze. Jde spíše o rychlostní komunikaci, a to navíc jen občas, a většinou jen v okolí velkých měst, kde jsou svodidly dva oddělené pruhy každým směrem. Jedná se tedy z našeho pohledu převážně o silnici 1. třídy, navíc s často nevyhovujícím dopravním značením (2020). Také nájezdy a sjezdy s tohoto komunikačního systému nejsou pro Středoevropana vždy příliš logické a dopravní značka STOP, zde rozhodně neznamená, zastavit na úrovni křížatky. To byste mohli mít při nájezdu na dálnici brzy někoho v kufru. Dost se tu s pomocí EU staví nové silnice s mosty i tunely, ale nejen díky složitosti terénu, jde vše jaksi pomalu, jako u nás...

Jezdí se tu dost svižně, ale řidiči jsou tady k našincům překvapivě tolerantní. A i když si mnozí s dopravními předpisy příliš hlavu nelámou a berou je většinou čistě orientačně, dopravních nehod jsme tu mnoho neviděli. Ale jsou tu a smrtelné! Na páteřní komunikaci jsou na několika místech radary měřící rychlost. A přes to že jste na ně i předem upozorněni dopravními značkami, rychlost tady téměř nikdo nedodržuje. Policie tu také není příliš vidět a bylo nám i od místních potvrzeno, že tu pokuty stejně nikdo nevymáhá. Ale znáte to, jsme tu na návštěvě, tak bychom se měli podle toho chovat...

Orientace a cestování

Již minimálně dvacet let je všude v hotelích i na benzinkách k sehnání zdarma rozkládací asi metr široká mapa, dotovaná nejspíš místním Aquaparkem WaterCity. Pro přibližnou orientaci je to v pohodě, nesnažte se ale podle ní, především v odlehlejších částech ostrova řídit. Mapa je opravdu pouze orientační a vlastní GPS je určitě nezbytností. Místní jsou sice vždy ochotni pomoci, ale ne vždy to vyjde. V jedné horské vsi jsme se kdysi ptali se na cestu do vyhlášeného letoviska Matala na jihovýchodním pobřeží, v tu chvíli vzdáleného odhadem tak třicet-čtyřicet kilometrů. Nikdo z místních, mladých, ani starých domorodců nám neuměl poradit ani směr, natož cestu. Dokonce nám ani neuměli ukázat, kde se na mapě pravě nacházíme! Měli jsme na chvíli intenzivní pocit pobytu na jiné planetě, ale v podstatě jsme jim záviděli :)...

Geografie otrova

Severní pobřeží se svažuje, především v centrální části ostrova, do moře pozvolna, což je příjemné především dětem, nebo méně zkušeným plavcům. Nejspíš proto je v okolí hlavního města, půlmilionového Heraklionu, místní říkají Iráklia, nejvíce hotelů a turistických resortů různých cenových kategorií s kilometry písečných pláží. Letoviska jako je Kokkini Hani, Gournes, Guves, Analipsi, nebo Hersonissos, byly původně malými vesničkami na úpatí hor. Postupně zde byly vybudovány směrem k pobřeží stovky nových patrových kostek – hotelů a turistických resortů v univerzálním kosmopolitním stylu – letoviska s přívlastky Kato (dolní). Romantické kamenné domky natřené vápnem s modrými okenicemi zde nehledejte, za těmi musíte na ostrově jinam.

Jižní pobřeží nabízí o poznání dramatičtější pohledy. Jsou zde často stometrové útesy, jak v Doveru jižní Anglie. Je tu méně turistických letovisek a můžete tak zde i v sezóně nalézt téměř liduprázdné pláže s tmavým vulkanickým pískem a díky větrům ze Sahary, s teplotou moře i vzduchu o poznání vyšší než na severním pobřeží. Je však třeba opět trochu cestovat a hledat.

Půjčení auta

Autopůjčovny jsou na pobřeží všude a drží si celoročně stejné ceny, od 30-35 € za 24 hodin (2020) na malý vůz typu Fiat Panda, benzín pak stojí kolem1.60 €. Vždy je ale výhodnější si vůz půjčit na víc dní, dá se potom usmlouvat i cena 200 € za týden. Půjčit si auto na letišti jde také, sídlí tu známé nadnárodní společnosti a mají i lepší ceny, chtějí ale většinou předem kauci 1000 €. Pro převzetí auta budete potřebovat oba doklady totožnosti, tedy řidičák (jsme v EU, tedy stačí CZ řidičák) i občanku (pas) a před podpisem a zaplacením si dobře vše zapsané v předávacím protokolu zkontrolujte. Budete totiž vozit tento doklad s sebou v autě místo techničáku pro případ kontroly. Je i dobré vůz před převzetím dobře prohlédnout a zkontrolovat. Například promáčklé prahy, nebo poškozené ráfky kol nemusí být hned vidět a je též dobré vědět, že havarijní pojištění půjčeného vozu (Full Assurance), se týká pouze karambolů, které se stanou na silnici, nikoliv mimo ni, tedy kdekoliv za krajnicí, (např. na polní cestě).  A pozor, i defekt pneumatiky pojištění nekryje. Máme najeto po Krétě tisíce kilometrů a zatím jsme se s problémy nikdy nesetkali. Je ale dobré být zde stále velmi obezřetný. Na ostrově je totiž nebývalý provoz skútrů a jejich řidiči bez helem bývají často velmi sebevědomí.

Zemětřas

V okolí Kréty se střetávají evropská, asijská a africká kontinentální deska. Drobné záchvěvy půdy zde tak nejsou ničím zcela neobvyklým. Nakonec zdejší velmi vyspělou minojskou civilizaci, nejspíš před přibližně třemi tisíci lety pomohl rozvrátit obří výbuch sopky Thera, vzdálené jen asi 100 km severně od ostrova a po kterém zbyl jen prstenec ostrovů Santorini.

Místní se těmto podmínkám přizpůsobili a domy staví výlučně ze železobetonu. Budete-li mít trochu štěstí, zažijete zde, tak jako my drobné zhoupnutí na pláži. My při povalování se na nafukovacích matracích zažili, jako kdyby někdo na lehátko stoupl, jak na vodní posteli. Že to bylo zemětřesení jsme se dozvěděli až v taverně od místních, kde události nebyla věnována žádná pozornost. “Běžná věc několikrát ročně, tohle nic nebylo 😊" říkali.... 

Přejeme Vám, aby jste tento neobvyklý pocit, tak jako my, nemuseli vnímat jako zemětřas, ale třeba jako důsledek nějakého dobrého místního pití :).

Nejnovější články

O značení přírodní kosmetiky

01.02.2022

Zajímavosti Na Krétě

Na začátku roku 2022 stále není jasný předpis určující množství přírodních látek v přírodní kosmetice.

celý článek